FRANTIŠEK HALAS I.
Mazurské bažiny
Lesklé plody šrapnelů s hořkým jádrem smrti
kdo prosil o tu ocelovou manu
tvář mrtvých prázdná jak palimpsesty
spí v bahnu
Zavšivenci po příkladu svých vší
do kůže země se zahryzli
nebesa plyny rezaví
setniny zbloudily
Mazurské bažiny podivných žab
lstivá melodie smrti
bahnem se zalykat
a zpívat příšerný zpěv lásky
Maminko
Maminko
Verše
Přes štěstí vidění
tak slepý
přes dar slyšení
tak hluchý
Ve větru list v lásce sám
v tenatech pták v dešti zpěv
v růži červ v naději klam
v hrdle pláč v slovech krev
Přes štěstí vidění tak slepý
přes dar slyšení
tak hluchý
Odpověď
Přes šepot tvůj
smrt ke mně hovoří
ne ty mne nelituj
to pokoří
Chci naslouchati jí
a vyzvěděti jen
proč každý patří jí
a zda jsme její sen
Smutek Ledy
Ó svůdná labuti miluji tě tak
však odpusť zeptat bych se chtěla
proč nemáš krk svůj dlouhý na spodu těla
kde chlípnosti tvé trčící je znak
Staré ženy
smutná odpoledne nedělní
smutná starými paními
které se belhají k oknům
starou cestou vyšlapanou v koberci
starou cestou
mezi stolem a lůžkem
mezi zrcadlem a fotografiemi
mezi židlí a falešnou palmou
opřeny potom o rám okenní
dívají se dolů do ulic
odtud ta bezútěšnost
odpolední nedělních
oči starých žen
vyplakané a plaché
tesklivé a mírné
vy oči obrácené k zániku
oříšky bez jádra
misky bez obětin
předsíňky mrákot
úryvky dávné hudby
studánky zasypané
oblohy zatažené
noci bez dnění
dvířka zapadlá
křtitelničky vyschlé
vody bez zrcadlení
vy oči starých žen
vám svět nic není
vám krása nic není
vám ošklivost nic není
vy oči starých žen
hodin nesledující
za míjením dnů se neotáčející
vy oči starých žen
staré paní kulhají ke smrti
a těch několik zastavení
na známé vyšlapané cestě
to je jen smítka na výšivce
to je jen skrčený roh povlaku
to je jen spadlý drobínek
nic jiného ta zastavení neznamenají
ruce starých žen
žlutší jílu pod rakví
otevřené a prázdné
vy ruce sedřené a spotřebované
plachetky styxu
blíženci modlitby
žezla porouchaná
hnízda křečí
třeslice opuštěnosti
záhonky žil
orodovnice oněmělé
praporky zplihlé
pobočníci propuštění
marnotratnice zchudlé
těžítka bezesnosti
vy ruce starých žen
šustící listy
obrácené nedočkavostí svítání
obrácené utrpením
obrácené modlitbou
vy ruce starých žen
tak zapomínající
na šíje mužů
na vlasy dětí
vy ruce starých žen
silné jen tak
aby udržely kapesník k setření slzy
aby udržely obrázek v rakvi
aby udržely kříž až zatlačeny budou oči
vy ruce starých žen
staré paní v koutku svém
shrbené a světem zapomenuté
staré paní jimž děti odešly a zemřely
staré paní nečekající na vrznutí dveří
plačící jen ze slabosti očí
vlasy starých žen
v copáncích stydlivých
šedě vonící
vy vlasy starých žen
dýme řídký hlav dohořívajících
přílbice proražené
popeli po slavnostech
třepení korouhví
stříbro netavitelné
rubáši přetažený
věno smrti
smutky hřebenů
krajkoví zteřelé
bílý stude smrtelnosti
vy vlasy starých žen
nepraskající již při pohlazení
nikdo v nich hlavu neskryje
nikdo v jejich tání nesmočí své rty
nikomu nejsou rouchem obnaženosti
nikomu nejsou svodem žádosti
vy vlasy starých žen
vítr je nerozcuchá
láska je nerozplete
jen hubený smyčec byl by z nich
pro melodii pohřební
vy vlasy starých žen
staré paní plné tmy a odcházení
ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených
v klíně v paláci života bývalém
ó domove života domove rozpadlým
krov kolem je zřícen jen siroba tam hnízdí
mé staré ženy klímající pod světem
klíny starých žen
jímko dětských nářků a slzí
dusítka mužských vzlyků
vy klíny starých žen
kolébky prázdné
pelíšky vychladlé
hrobky chvil milostných
okouzlení okouzlená
schrány žalných kostí
skrýšky zapomenutých pohybů
stany vyvrácené
spáleniště vyvátá
útulky růžence
opuštěné zálohy budoucích
vy klíny starých žen
ničí hlava je nezalehčí
strasti kupmo navršeny tu leží
slast v nic léty proměněná
jen dlaň zániků sem símě sije
vy klíny starých žen
břímě lásky neudržely by již
umírající by vposled nevydechl tu
a kojenec by se rozplakal
neb kostlivec tam studí
vy klíny starých žen
zdvojené štěstí nohou skoro nesvazující
a slavná líheň života vychladla
vy klíny starých žen
mrtvá odpoledne nedělní
smutná tvářemi starých žen
v nichž se již neobráží
jenom skomírání jenom nemoc
není vzpomínky není zasnění
není toužení ani naděje
jenom stáří jenom červ ještě spící
vy tváře starých žen
s clonou minula tak těžce visící
jen kůži odhrňte a je to smrt
vy tváře starých žen
osiky bezlisté
monstrance nepozdvihované
mozaiky strastí
delty slzí
masky pošinuté
pohřebiště úsměvů
heraldiko bez vysvětlení
scvrklá jablka poznání
plástve vybrané
zápisy pomíjejícnosti
vy tváře starých žen
stín dotyků dávných ztemnil je
stín polibků ztracených
zvětralá solí slz je končina odevzdání
vy tváře starých žen
ty oči starých žen
ty ruce starých žen
ty vlasy starých žen
ty klíny starých žen
ty tváře starých žen
ó smutná odpoledne nedělní
na kříži starých žen
Podzim
Jak peníz tiše položený slepci
jsi tu můj podzime
jak peníz tiše položený slepci
jste tady vy dny mé
Ty krásná větrnosti čistá
mi v dýmu natí dětství vracíš zpět
a zase žádostiv se vracím v stará místa
svou lásku povědět
Chudobě tvé a lidské bídě
že navždy jsem jen s ní
podzime ve své tesklivině
jen na mne dolehni
a vyplať kovy listí svého
mě ze dnů odraných
a zbav mě všeho bázlivého
bych jiné v sebe vdých
Jak peníz tiše položený slepci
jsi tu můj podzime
jak peníz tiše položený slepci
jste tady vy dny mé
KHM
Jaroslavu Seifertovi
Svit hvězdy umřelé jsem pil
v zemi nepřejícné přibité mé zemi
znak jména NIC jen jinak obroubil
nití mi danou sudicemi
Olovem KDE a CO opánky podbité
za tebou bloudil mrtvý perutníku
teď do hvězd zviklaných do celé hrůzy té
sršící věnec zajíkavých díků
V truchlivišti dlouhé noci tvé
v zemi přibité v té nepřejícné zemi
sníš kníže rodné řeči žárlivé
žal lhoucí pod růžemi
Sto stínů prošlo Jarmiliným stínem
a nové lásky hrají na tvé kosti
jen po požáru jiném zhynem
a jinak vejdem do věčnosti
Beze psí úzkosti v racháni karabin
pohrobci tví tvou dávnou touhou vzplanou
ať zavoní až k nim poslední země blín
pod zemi krásnou pod zem milovanou
Zdroj: https://ld.johanesville.net/halas/dilo