Veľpieseň - ľudová svadobná pieseň, či alegória vzťahu Krista a cirkvi
Podľa literárnych vedcov bola Pieseň piesní (Šalamúnova pieseň či Veľpieseň) pôvodne orientálna svetská ľudová svadobná pieseň, ktorá sa neskôr dostala do Biblie. Podľa cirkevných vykladateľov ide o alegóriu vzťahu Krista a cirkvi ako ženícha a nevesty. J. A. Komenský v kancionáli interpretuje Pieseň piesní v súlade s cirkevným výkladom. Literárna vedkyňa Zdeňka Tichá však tvrdí, že Komenský pod „dobovo nutným náboženským rúškom" poňal ním prebásnenú Pieseň piesní ako „monumentálnu apoteózu lásky prýštiacu zo subjektívneho milostného prežitku". Úryvok (zo ženíchovho vyznania neveste):
Jak tvé okrášlené nohy,
ó dcerko knížecí, drahý
bedr tvých svazek ušlechtile
v jedno spojen přeuměle!
Pupek je tvůj koflík zlatý,
v ném nápoj k rozkoši vzatý,
život jako pšeničný stoh
kvítím vonným všudy obrostl.
Nad křtalt srních dvou blíženců
ušlechtilost jest tvých prsů,
z kostí sloních pěkná věže
jest hrdlo tvé, tak se víže.
Tvé oči rybníci Ezzebon,
nos tvůj jak bašta na Libán,
Karmel hlava, šarlat vlasy,
král se přerád k tobě hlásí!
Ach, jak si všecka tak milá
a krása divně tvá libá!
Podobna palmě postavou,
hroznům pěkným milostí svou!
Ó nech mi palmy té vrchů
dosáhnout lze a tvých prsů!
I vůně tvých chřípí milých
nech jest mi jak jablek vonných!
Tvá usta víno výborné,
ustům pro lahodu příjemné,
jenž púsobí, aby i ti
jenž se zdáli mluviti.
