´Chlípná Franca v krčmě přebývala, s všemi, psice, obcovala´
Evanjelický kňaz Bohuslav Tablic (1769-1832) umiestnil dej básne Jakub Žibřid z Žibřidova do okolia Zvolena. V diele detailne opisuje mravnú skazenosť Jakuba Žibřida, jeho ženy a detí. Takto charakterizuje jeho dcéru Francu:
Chlípná Franca v pivné krčmě přebývala,
bez rozdílu s všemi, psice, obcovala,
hříšný handel vedla s vlastním tělem
všech přichlácholivši s nestydatým čelem.
´Z jejího těla drobné mole v hrozném množství z vředů vylézali´
Celá Žibřidova rodina hynie v dôsledku svojich hriechov odstrašujúcim spôsobom. Žibřidovu ženu (Němkyně z Vídně) skosí „nevídaná" choroba:
Na ní ve Zvoleně nemoc nevídaná,
ano nikde v Uhřích neslýchaná,
zjevila se, z jejího když těla
od hlavy až k patě zkaženého zcela
drobné mole v hrozném množství vylézali
z vředů, jenž se na zlé kůži vypučali.
Přestrašný to následek byl hříchů!
Tělo trest ten neslo, za smilství a pýchu,
jako v stojaté a bařinaté louži
voda kyše, kvasí se a hnije,
sotva žíznivý kdy pes z ní pije,
posléze pak hmyzu ohavného
miliony se v ní naplodí,
z nichžto každý tisíce pak porodí.
Literárni historici: Báseň je mátožná, hrôzostrašná, patologická
Podľa kritika Štefana Krčméryho išlo Bohuslavovi Tablicovi o „hrôzu", na ktorú využil motívy z „meštianskej fantastiky". Samotnú báseň charakterizoval ako „mátožnú". Rudo Brtáň označil autora za „puritánskeho". Podľa Stanislava Šmatláka je Jakub Žibřid z Žibřidova „hrôzostrašnou moralitou" a na Jaroslav Vlčka účinkovala báseň „patologicky".