Allen Ginsberg: Kvílenie

 

ALLEN GINSBERG: KVÍLENÍ
Pro Carla Solomona

I/

Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené

šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,

vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle

shánějící dávku drogy,

hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po

prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem

ve strojovně noci,

kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima

a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené

temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom

nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu,

kteří odhalili mozky Nebesům pod nadzemní dráhou

a spatřili mohamedánské anděly, jak se potácejí

prozřelí po střechách činžáků,

kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma

očima, měli halucinace o Arkansasu a tragédii

Blakeova světla mezi válečnými vědátory,

které vyloučili z akademií pro bláznovství & publikaci

obscénní ódy na oknech lebky,

kteří křehli zimou v neholených pokojích ve spodním

prádle, pálili peníze v koších na odpadky

a naslouchali přes zeď Hrůze,

které zkopali do přirození, když se vraceli přes Laredo

s opaskem marihuany pro New York,

kteří polykali oheň v popatlaných hotelech nebo pili

terpentýn v Rajské uličce, smrt, nebo noc co noc

očistcovali svá torza

pomocí snů, pomocí drog, pomocí bdělých nočních

můr, alkoholu, ocasu a nekonečných prcponků,

nesrovnatelné slepé ulice hrůzných mračen a blesků

v duši, vyskakujících na telegrafní tyče v Kanadě &

Patersonu a osvětlujících celý ten nehybný svět Času

mezi nimi,

peyotlová ztuhlost hal, dvorek, zelený strom, hřbitovní

úsvity, opilost vínem nad vrcholky střech, výkladní

skříně, okresy marihuanových čundrů, neónově

blikající dopravní světla, záchvěvy slunce a měsíce

a stromů za halasných zimních soumraků

v Brooklynu, popelnicové tlachy a konejšivé

královské světlo myšlenky,

kteří se připevnili k vagónům podzemní dráhy na

nekonečných jízdách z Battery do svatého Bronxu

a křísili se benzedrinem, dokud je rámusení kol

a dětí neshodilo se zkřivenými ústy, mozky

vyklepanými k prázdnotě a zbavenými oslnivosti do

ponurého světla zoologické zahrady,

kteří tonuli celou noc v podmořském světle

u Bickforda, pak se vynořili a proseděli celé

odpoledne nad zvětralým pivem u opuštěného

Fugazziho a naslouchali třeskotu osudu na vodíkové

hrací skříni,

kteří hovořili sedmdesát hodin bez přestání, od parku

k silnici, k baru, k Bellevue, k muzeu,

k Brooklynskému mostu,

ztracený regiment platonických causeurů, vrhajících se

z požárních žebříků, z okenních rámů, z Empire

State Building, z měsíce,

klábosících, ječících, zvracejících a šeptajících fakta

a vzpomínky a anekdoty a přípitky na kuráž a šoky

z nemocnic a kriminálů a válek,

když předtím s jiskřivýma očima naprosto

neodvolatelně vyzvraceli během sedmi dnů a nocí

všechen intelekt, maso pro Synagógu házené na

dlažbu,

kteří se propadli do nicoty zenového New Jersey

a zanechali za sebou viditelnou stopu dvojsmyslných

pohlednic radnice z Atlantic City,

trpěli asijským potem a tangerským drcením kostí

a čínskými migrénami, když jim v pochmurně

zařízeném newarském sále zarazili další přísun drog,

kteří se toulali o půlnoci sem a tam po nákladovém

nádraží, lámali si hlavu kam jít a odešli

a nezanechali žádná zlomená srdce,

kteří si zapalovali cigarety v dobytčácích, dobytčácích,

dobytčácích rachotících sněhem k zapadlým farmám

v pradědečkovské noci,

kteří studovali Plotina, Poea, sv. Jana od Kříže,

telepatii a bopovou kabalu, poněvadž vesmír se

instinktivně zachvíval u jejich nohou v Kansasu,

kteří samotařili na ulicích v Idahu a hledali

vizionářské indiánské anděly, kteří byli

vizionářskými indiánskými anděly,

kteří si mysleli, že jsou jen šílení, když se Baltimore

třpytil v nadpřirozené extázi,

kteří odfrčeli v limuzínách s oklahomským Číňanem

z popudu maloměstského deště v pouličním světle

zimní půlnoci,

kteří se potloukali Houstonem hladoví a osamělí

a opuštění a hledali džez nebo sex nebo polívku

a následovali zářivého Španěla, aby si

pokonverzovali o Americe a Věčnosti, marná

námaha, a tak sedli na loď do Afriky,

kteří zmizeli v mexických vulkánech a nezanechali po

sobě nic než stín montérek a lávu a popel poezie

roztroušený v chicagském krbu,

kteří se znova objevili na Západním pobřeží

a vyšetřovali FBI, s plnovousy a v šortkách,

s velkýma pacifistickýma očima, tak smyslnýma

v jejich snědé pleti, a rozdávali nesrozumitelné

letáky,

kteří si vypálili cigaretami díry do paží na protest

proti narkotickému tabákovému dýmu kapitalismu,

kteří kolportovali superkomunistické pamflety na

Union Square, plakali a svlékali se, zatímco sirény

z Los Alamos je uječely a uječely i Wall Street

a píšťaly od přívozu na Staten Island ječely také,

kteří se s pláčem zhroutili v bílých tělocvičnách, nazí

a rozechvělí před soukolím jiných koster,

kteří pokousali detektivy na krku a s gustem kvičeli

v policejních antonech, neboť nespáchali žádný jiný

zločin kromě své vlastní divoké odvazové pederastie

a opojení,

kteří kvíleli na kolenou v podzemce a které odvlekli

ze střechy mávající genitáliemi a rukopisy,

kteří se nechali mrdat do prdele od svatouškovských

motocyklistů a vřeštěli radostí,

kteří kouřili ocasy a nechali si je kouřit od těch

lidských serafínů, námořníků, něžnosti atlantické

a karibské lásky,

kteří se ráno i večer pářili v růžových zahradách a na

trávnících veřejných parků a hřbitovů a štědře

utrušovali semeno každému, kdo přišel,

kteří donekonečna škytali a pokoušeli se zachechtat,

ale skončili uvzlykaní za přepážkou v Turecké lázni,

když je plavovlasý & nahý anděl přišel proklát

mečem,

kteří přenechali své milovníčky třem starým megerám

osudu, jednooké megeře heterosexuálního dolaru,

jednooké megeře mrkající z lůna a jednooké megeře,

která jen dřepí na zadku a přestřihává zlaté nitě

umělcova stavu,

které extaticky a nenasytně kopulovaly s lahví od piva,

s milencem, s krabičkou cigaret, se svíčkou a spadly

z postele a pokračovaly na podlaze a na chodbě

a skončily omdlelé na zdi s vizí vrcholné kundy

a spermatu vyhýbajícího se poslední ejakulaci

vědomí,

kteří oblažili pizdy miliónu dívek chvějících se

v zapadajícím slunci a ráno měli červené oči, ale

byli připraveni oblažit píču vycházejícího slunce,

blýskat zadnicemi ve stodolách a nazí v jezeře,

kteří si vyjeli kurvit se napříč Coloradem v myriádé

ukradených nočních auťáků, N. C., tajný hrdina

těchto básní, mrdálista a denverský Adónis -

radostná vzpomínka na nesčetné dívky oklácené na

prázdných parcelách v uličkách za hospodou,

v roztřesených brázdách biografů, na vrcholcích hor,

v jeskyních, nebo na vychrtlé číšnice s tím známým

zvedáním osamělých kombiné ve škarpách u silnic &

zvlášť tajným solipsismem hajzlů u benzinových

pump & také uliček rodného města,

kteří se vytratili v obrovských špinavých kinech, ve

spánku byli odvezeni, probudili se na neočekávaném

Manhattanu a vyhrabali se ze suterénů s kocovinou

po nelítostném tokajském a hrůzách ocelových snů T

řetí avenue & odvrávorali ke kancelářím pro

nezaměstnané,

kteří prochodili celou noc v botách plných krve po

zasněžených docích a čekali u East River, až se

otevře místnost plná horké páry a opia,

kteří vytvořili velká sebevražedná dramata v bytech ve

srázných březích Hudsonu pod válečným, modře

zatemněným reflektorem měsíce a jejichž hlavy

budou korunovány vavřínem zapomenutí,

kteří jedli dušené skopové fantazie nebo zažívali kraba

na bahnitém říčním dně v Bowery,

kteří plakali nad romantikou ulic s vozíky plnými

cibule a špatné hudby,

kteří seděli v bednách a dýchali ve tmě pod mostem

a zvedli se, aby instalovali klavíry na svých

kruchtách,

kteří kašlali v pátém patře v Harlemu korunovaném

plamenem, pod tuberkulózním nebem, obklopeni

bedničkami od pomerančů plnými teologie,

kteří si celou noc něco čmárali a rokenrolovali při

nadnesených zaříkávacích formulích, které ve žlutém

jitru byly slokami brblanice,

kteří si vařili shnilé zvířecí plíce, srdce, nožičky,

oháňku, boršč & tortilly a snili o čistě

vegetariánském království,

kteří se vrhli střemhlav pod náklaďáky s masem, když

hledali vajíčko,

kteří zahodili hodinky ze střechy, aby tak hlasovali pro

Věčnost mimo Čas & příštích deset let jim den co

den padaly na hlavu budíky,

kteří si třikrát a vždycky bezúspěšné podřezali žíly na

zápěstí, rezignovali a museli si otevřít starožitnické

krámy, kde si mysleli, že zestárli a plakali,

kteří uhořeli zaživa v nevinných flanelových oblecích

na Madison Avenue mezi explozemi olověného

verše & umělým dusotem ocelových regimentů

módy & nitroglycerinovým vřískotem reklamních

buzerantů & yperitem neblaze inteligentních

redaktorů, nebo byli přejeti taxíky Absolutní Reality,

kteří skočili z Brooklynského mostu, to se skutečně

stalo, a odkráčeli neznámí a zapomenutí do

přízračného polívkového opojení tmavých uliček &

hasičských vozů v Chinatownu a nikdo jim nedal

zadarmo ani pivo,

kteří v zoufalství vyzpěvovali z oken, vypadli z okna

podzemky, skočili do špinavého Passaicu, utrhli se

na černochy, brečeli na celou ulici, tancovali bosí po

střepech vinných sklenek, rozbili gramofonové desky

s nostalgickým německým džezem evropských

třicátých let, dopili whisky a hejkavě zvraceli do

zakrvácených záchodových mís, nářek a troubení

obrovských parních píšťal jim zněly v uších,

kteří se řítili po dálnicích minulosti, jezdili navštěvovat

jeden druhého do své bourákové Golgaty, do bdění

ve vězeňské samotě nebo do džezové inkarnace

v Birminghamu,

kteří za dvaasedmdesát hodin přefrčeli Ameriku, aby

zjistili, jestli já jsem měl vizi, nebo tys měl vizi,

nebo on měl vizi, jak nalézt Věčnost,

kteří cestovali do Denveru, kteří umřeli v Denveru,

kteří se vrátili do Denveru & čekali marně, kteří

bděli nad Denverem & hloubali & poustevničili

v Denveru a nakonec odešli, aby nalezli Čas & teď

je Denver bez svých hrdinů osiřelý,

kteří poklekali v lhostejných katedrálách a modlili se

navzájem za svou spásu a světlo a hruď, dokud duše

na okamžik neozářila své vlasy,

kteří rozpáčili své mozky ve vězení, když čekali na

neuvěřitelné zločince se zlatými hlavami a s šarmem

skutečnosti v srdcích, kteří v Alcatrazu zpívali sladké

blues,

kteří se uchýlili do Mexika vypěstovat si návyk, nebo

do Skalistých hor něžně milovat Buddhu, nebo do

Tangeru za hochy, nebo na Jihopacifickou k černé

lokomotivě, nebo na Harvard, do Narcissu, do

Woodlawnu, k davovým orgiím či k hrobu,

kteří žádali o přezkoumání duševního zdraví, když

obvinili rozhlas z hypnotismu & zůstali sami se

svým šílenstvím & rukama & zaujatou porotou,

kteří házeli bramborovým salátem na newyorské City

College po přednášejících o dada, kteří se osobně

dostavili na žulové schody blázince s oholenými

hlavami a šaškovskými řečmi o sebevraždě

a dožadovali se neprodlené lobotomie

a kterým místo ní poskytli konkrétní prázdnotu

inzulínu, metrasolu, elektrických šoků, hydroterapie,

psychoterapie, léčby prací, pingpongem & amnézií,

kteří ve smrtelné vážném protestu převrátili jen jeden

symbolický pingpongový stůl, krátce setrvali

v katatonii

a vrátili se po letech opravdu plešatí - kromě paruky

z krve a slz a prstů - k neskrývanému údělu šílence

z nemocničních oddělení mést pro blázny na

Východě,

zasmrádlé chodby Státu poutníků, Rocklandu

a Greystonu, hádající se s ozvěnami duše,

rokenrolující v půlnočních opuštěných lavicích,

v dolmenových říších lásky, snící o noční můře

života, těla proměněná v kámen těžký jak měsíc,

s matkou definitivně ******, a poslední fantastická

kniha vyhozená z okna činžáku a poslední dveře

zavřené ve čtyři ráno a poslední telefon, s nímž

místo od