Historici považujú F. Petrarcu za kliesniteľa vysokohorskej turistiky na základe jeho listu svojmu spovedníkovi Dionisiovi di Borgo San Sepolcro, v ktorom mu 26. apríla 1336, po návrate z niekoľkohodinovej túry na vrch Mont Ventoux (vyše 1900 m) v južnom Francúzsku, opisuje dôvod svojho výstupu a svoje reflexie z výletu. V jeho dobe nebolo bežné, aby niekto vyšiel na náročný vrchol ´len tak´, len pre samotný zážitok z túry.
Petrarca: Na vrchol ma viedlo želanie vidieť jeho výšku
Úvod Petrarcovho listu (český preklad z latinčiny Antonín Rausch): „Vystoupil jsem dnešního dne na nejvyšší horu tohto kraje, které plným právem říkají Mons Ventosus - Větrná hora, veden toliko přáním uvidět neobyčejnou výšku toho místa. Mnoho let jsem na tuto cestu pomýšlel - vždyť jsem, jak víš, žil v této krajině od detství; tak řídí osud lidské životy."
Petrarca na vrchole: Zostal som stáť ako strnulý, bol som uchvátený
Takto Petrarca v liste opisuje svoje pocity po vystúpení na vrchol hory: „Nejdříve jsem zůstal stát jako strnulý, uchvácen nezvyklým váním vzduchu a nespoutaným rozhledem. Zahleděl jdem se zpět: pod mýma nohama ležely mraky a hned se mi staly méně nepochopitelnými Athos i Olymp, když to, co jsem o nich slýchal a čítal, jsem uviděl na hoře méne proslulé. Potom jsem zamířil své oči k italským krajům, k nimž můj duch nejvíce lne. Samotné Alpy, strmé a sněhem pokryté, jež kdysi onen krutý nepřítel všeho římského překročil, rozleptávaje skály octem, věříme-li pověsti, jsem viděl právě před sebou, i když jsou velice vzdáleny."