FRANTIŠEK HALAS V.

Osudy

Bázlivé starostlivé oči

břichatě ztěžklých samic

a každou chvilku

může to být venku

Naše dny čenichavé

Z kouta do kouta budou přenášet

to holé a slepé

Zpozdilé ráno

nevrlé

že nemá kam zavěsit

opozdilého netopýra

žravé myšlenky noční

vyhrnuje tmu

Mění se kulisa

Celý nesvůj

jako bys byl někde sám

se ženou

kterou tajně chceš

Znáte to když se setmí

nemoci mít

nepoznat přítělí

Vyrážka očí Čest po pupek

Poslouchají co bude

i narovnané uši listí

Dnešek je celý nesvůj

Mění se kulisa

Jsou zase jiné

visící na lásce

hnete jim srdcem

vypadne dítě

Hmatník žen Ne

Ústa Maso po bodnutí

Mění se kulisa

Zvednou se i zplihlé holubice

z dětských náhrobků

spadnou ohlávky

přestane pálení vápna z antických soch

odlévání myšlenek do olova

Zhubne čas

na žebra básní

Té samoty

Je špatně vidět

ve stínu čel nevěstčích

za přežvykování

Chovám však něco křehkého

pln pokušení

to upustit

Tak je to křehké

Mění se kulisa

Cosi milovat

slepě do toho vrazit

někde být

v samotě jablka na stole

pít ryšák podzimu

v ránech vod

večerech kamenů

žebrat po duchu země

zmenšován

zvětšován

slovy

Vrátit se k nepoznání

a vést jen svou

Uvaděčka smrt

přes hlínu pozve

po trávě mrtvých

Však se dočká

Ticho Tma Prach

Úzkostné a soustředěné oči

Hýbe se to

Mění se kulisa

Koho budeš trápit

kdo tě bude trápit

Jsi spoluvinník

ty odpadlíku

A co básník

Ani k donošení

ani k uhlídání

to není

Hledaje příkaz sluchu nehledám

a dech nabíraje

dech jen nabírám

Zaviním jak tak neštěstí

a jak tak radost zaviním

tím co si myslím

tím v co teď doufám

tím s čím si zahrávám

až to tam jednou dolehne

Jen co to tam dolehne

Nějaká žena ruce zalomí

zapláče děvčátko uraženě

nějaký chlapec co neví obejme

muž prchle zakleje

Co zvedám zaviní čísi pád

co upouštím bude mu vzlétnutím

Já nejsem už

pro zrádné Ozvěny

Já pro Hlas jsem

pro uši neucpané

pro zrcadla oblýskaných loktů

ne pro fraky

Zatím co tamtěm poskakují ohryzky

myslet musím na jablko

na velikost obav spíš

než na malost jistot

Byl čas přišitých hvězd

Mařenek zmařených

rozkopaných dětí

Z loňského pláče smích

bez konce huby jsou

Podšívky

už o tom skoro nevědí

smlčují hlavní medují vedlejší

ládují se a počítají

dělají jako by se nebáli

jako by nebyla smrt

Jen se na ně podívejte

Slušno prý si zpívat

Atom

co na tom

Bikini dají do šlágrů

neutopitelné husy to zakejhají

do cinkotu metálů

Kručí to ve mně děsem

a nic není po ruce

Nechci být masem vzduchu okolo

jak se to líbí jim

nechci být kůlem vyhlášek

veřejným míněním

nechci být nápovědou co polyká jen prach

těch jejich komedií

hraných na márách

Pták hlas Pták svoboda Pták prostor

Závidím

Proti přitažlivosti zemské

do výšky volím pád

daleko odkud spadnout nemajících

a levou chci jen psát

tygra i s beránkem

Ale i verše závidím

vědoucí nejsoucí

stojí to za to pro ně se žrát

závistí zrovna tou

náručí vody

Chci být i kýmsi čten

a pochválen

na světlou památku

až svedu

sám sebe psát

vytržen z Poesie

nešťastně šťasten

Zdroj: https://ld.johanesville.net/halas/dilo