FRANTIŠEK HALAS III.
JA SE TAM VRÁTÍM
Až jednou na velikém sněmu ptačím v čase
mezi skřivánkem a sovou bude jednohlasně
přištěbetáno jaro, já se tam vrátím. Zatím
vábím a chytám na vějičky slov pěknost
toho všeho tam u nás, ať se chytí, co se chytí. Ty můj
kraji, ty mé bezpečí, ty má zatvrzelosti, ty má věčnosti.
Tvá hlína, mnuta v prstech, voní po zetlelých vlasech
dávno pohřbených tkalcovských dědů a báb a je pří-
sadou mé krve. Ty můj kraji! Jsi tam, kde Vysočina
nabírá dech a pole skládají slib chudoby. Potulné
jaro kličkuje dlouho rozestlanou ornicí, sněhy i dešti
a ospalé barvy se vyčkávavě protahují. Zemë koktá
a kucká, ale jednoho dne přece jen vykukující ku-
kačka zjistí, že vše je připraveno, bezpečno - a to už
všichni ptáci se rozlétnou s mírou melodií v zobáč-
cích a začnou stehovat obžůrky hnízd. Roztržky koře-
nů a rozmilovanost větvoví bude bez konce! Z pučnic
vyhlédne paroží a z bodličí první houba, kolínko usí-
nající Zimuly. Pomněnky budou okouzlovat rybky
a stydlivě říkat: "My jsme žabí korálky!" Šedivé hrud-
ky zamrskají ocásky a ulétnou. Na pedály strání stoupne
ráno, lesy smírně a vznešeně zahučí a pak kdeco i s tím
posledním chcípáčkem bude zpívat svítáníčko. Mísečky
víček, zneklidnëné tíhou světla, rozkmitá pomrkávání
dětí do zubatého slunce, z otloukaného proutku vynutí
kluci písničku a bosorky šlahouny ostruží a malení při-
píchnou k zemi jarní bídu sedmikrásky. Ocilky jarni-
ček rozkřesaji rosu. "Já jsem Podvečírka!" "Tëší mě!"
"Dovolte, moje jméno je Chlebíček!" "Jsem Třeslice!"
Kdepak jsou jen křtitelničky těchto jmen? Jedno pro
srdce a druhé pro svët. Slyšeli jste to? Já ano! Tiše!
Ještë něco! Klubání Kuřátek je slyšet až sem, až sem
do té hromady kamení. Tráva pláče, tráva někde u nás
pláče za pozdvihování rána. Já se tam vrátím, já se tam
vrátím!
Až budou vyhřáty všecky pelíšky, vytlačené koleny
dětí a hlavami dívek, já se tam vrátím. Síla jasů bude
lisovat okvëtí a voňavá mlha zacloní oči zářivosti.
Tehdy stromy už moudře vyváží koruny pro tolik a to-
lik hnízd a pro tolik a tolik plodů. Tam k té hrušce
v širém poli rozběhne se celý kraj a pověsí si na ni plášť
své chudoby. Zdaleka uvidíte, zdaleka už, jak zpupně
i rozverně se zmítá ve větru. A to už lípy budou po-
bzukovat chorál, houstnout bude hadí mléko pryžců
a kdejaká hluchavka se nacpe sladkostí pro ty nejmenší
cucalky a lízalky, jimž už lezou zvědavë prsty ze střevíců
a za jazykem povystrčeným se sbíhají sliny. Divizny vy-
hrnou zlato zemë a svízel, to mateřské znamínko našeho
kraje, přitiskne se ke všemu, co najde. Ale nejkrásnější
je přece jen Slzička. Obrušuje mi srdce do samé něhy.
Hřivnatý červenec v hodině hadí rozežhaví květ a pole
vyhřeznou dusnem. Země se odkryje, až je jí vidët
kamsi... Strčit nos do hoblovaček a ústa do mateří-
doušky! Víte, že u nás rozumíme ptačí řeči? Musíte ale
umět poslouchat, abyste můj kraj nepoplašili a aby vás
nevyhodil. To není jen tak! Už čížek bude varovat :
Ci-zí, ci-zí! a pěnkava zanadává: Rr-ošťák, rr-ošťák!
Tajemství umět se zalichotit mým polím a lesům vám
však nevypovím. Copak si myslíte, že skokani čistí
prameny pro každého? Mít dëtské srdce, to je to,
dětské srdce. Pak uslyšíte! Pod střevličím nebem hlí-
dají stráň zmije, tváří se při tom jako nekonečnost
sama. Majko, majko, dej mi masti na bolesti! Já se tam
vrátím, já se tam vrátím!
Až má nevěsta blesků zvážní podzimem a žluva pro-
táhne žlutý křik sadem, já se tam vrátím. Otevře se
kniha deštů a zápisy října s iniciálkou psího vína budou
tiše předčítat nohaté stromy. Copatá vodstva prořid-
nou, ale sem tam si přichytí kořeny pramínek a uculi-
kují si kalužinku, kam spadne drobek nebe modrého
jak rozpuštěné oči dětí. Dolíky, zbylé po loktech noci,
vyplní ohně pasáčků. (Až budou moje ruce vychládat,
dejte mi, honem mi dejte třeba i tu nejmenší a na uhel
spálenou bramboru odtud, já se zahřeju, já se jistě za-
hřeju na tu velkou mrazivou cestu!) U barokních
oltářů mračen pokleká šeření a kdejaKá zvonička jako
nezkušený ministrant klinká, kdy se jí zachce. Budu
chodit v laskání padajícího listoví a má dávná zná-
most s Noculou a Klekánicí se obnoví. Moje Mrtvé,
roztálé v nicotě, svolají paličky bedel. V dušičkových
světlech přijdou blíž, zastaví se čas a po celou krát-
kost sluneční obchůzky nebude on než součtem všech
vzlyků a smíchů mého rodu, a i jeho slávou. A aj,
kotník luny, té české noci sladké, zabělá se na stří-
brném bělidle humen. Archa domova až po okraj na-
plněna bude vším světem a já vypluji za tichého oddy-
chování stájí a stodol. Kdybych celý svět zvroubil
a zbrousil, jenom sem se vrátím, jenom sem.
Až už jen ten starý držgrešle dub bude chrastit svými
mědáky, zatím co ostatní listnáči bědně stanou v ho-
lém odrání, já se tam vrátím. Sednu si k ohni, z jehož
kužele bude černá hodinka soukat teplo a všelijaké
povídačky. Pst, pst - zasyčí uhlík a ztratím se sám
sobě v kočičím tichu. Doma, doma, doma! To je ono,
to je to slovo jako ten nádherný "špaleK", kupovaný
na poutích, slovo, které hodinu vydrží sládnout pod
ponebím. Vzpomenu si na sestru vránu, bratříčka cho-
cholouše, i na ostatní čtyřnožky a hopsáčky, polituji,
že nejsou blíž, ba možná i nějaké to kázání bych svedl
a ten žvanec taky by se pro nás, pro všecky sehnal.
Budem se i škádlit :
Umouněný uhelničku,
zazmouněný mlynáříćku
říká o vás pěnice
že jste hloupi velice
Nebo spustíme kolovrátek zase jinak. Třeba:
Mandeliku modrou dýku
dáme strcace do šatníku
najdi si ji stehlíčku
nerozbij si hlavičku
Běžet, běžet a vydovádët se s nimi, vyválet se jako
štěně ve snëhu po prvé uviděném. Ale svět stárne
a strach položen je mezi tam ty a mne. Ale až se tam
vrátím navždycky, nepřestanu, dokud se neskama-
rädím i s tím sýčkem, který mne vyzve: Půjd, půjd!
Naposled! Proto se tam vrátím, proto se tam vrátím!
Už aby bylo po tom pekelcování místy, kam nepatřím.
Ať svítí světla milovaných chalup, ne jako bóje v dálce,
ale betlemsky radostně a vytrvale. Všechny cesty vedou
do Kunštátu, do Zboňku a do Rozseče. Hranečníky za-
razilo dětství. Toho skřípání kol na cestách křižujících
se v mém srdci! Ať si jen země letí do prázdna, ať si
jen letí, jen když zbude jistota jednoho místa, místa
posledního, místa jen pro hrob. Chci ho mít tam, jen
tam u nás. Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly, já se tam
vrátím, já se tam i po slepu vrátím.
A CO?
Citáty
Je hambálek
Kde V krovu čekání
A co tam visí
Strach
Matko nářků
dřímotodárná
neprobouzej
Učiněná bída
je to soužení
Pštrosi Pštrosi Pýchavky
Z klína klína do hrobu
Z hrobu hrobu do klína
v bleší tmě v bleší tmě
S právem ptáků na motýla
božekují božekují
berou jméno nadarmo
v ničemnosti všehodosti
a ta jejich celá krása
tučná růže
jen z ní kape
Žebroto rána
Ptaní večera
Ticho oněch nekonečných prostorů mne děsí
Básníka básník se zeptá
Soudruhu copak s tím chceš
Tma natahuje uši
sov pálených netopýrů
Vzala víra nohy na ramena
A pak tam
Nezcizitelné
prostě zmírajících
neboť jdou domů
z naha svlečeni
v nočním stříbře kamení
v ranním zlatě kohoutů
Staré krásy mladý žal
nakrásně
starého žalu mladou krásu
na pokrouceném dýnku básně
saze z plamene
Kudy sem tudy tam
pod popelem rozmarýnů
První hlína Vyžle tráva
Druhá hlína Hlaváč strom
Třetí hlína Mrtvina
Dokořán najdou
a tam doleží se
čeho se jen doleží
v hrabivosti mlčení
Zapotí se náhrobek
písek vzejde
nad svíjením kořenů
Starost tmy
Trvá i neviděno
v praporci zplihlém
slovo zastřené
ohně panenštější
říkané v závrati
pod pelyňkovou slavobránou
v zázemí řeči
Ta chřadnoucí zimomřivá kavka
Marie Baškircevová
na ně umřela
s obrannou tváří samodruhé
Bude to vznešené
jako setkání
první a poslední Matky
až se vrátí
Táhne se
podobno lvici ninivejské
hrob červánků
pod víčky
Acháty pro ně míchají už barvy
a ocún zimovit
zimovit ocún
vyhlíží z komže
Vrátí se dírkou
i tou nejmenší
možná od náušnice
Zářivé a děsivé jsou oči
konečky niti života
oči čekající
A jako krev se hrnou do hlavy
mé verše
když se domlouvají
na sedmihlásce Poesie
o tom
Dolores
Tak si vyber
a nedej se básni napálit
Známe to
plno slabik
přízvučných nepřízvučných
louskáčků hnid
Na klíně krásy
ach ach
Jděte do háje
Slova
Souloživá Těkavá
Samolibá Stonavá
Paličatá Sirotčí
Zárodečná Kočičí
Nedomrlá Troufalá
Jsou
Verš Mezi prsty plamen svíčky
cosi z nití pro sudičky
pro myšlenku horlivec
rozkmotřený s krasocity
žilka prudce vyvstalá
Apollonu na čele
Takový bych chtěl
Strhnout slovem lavinu
Třeba jeden
jenom o ten ucházej se
básni jménem Dolores
do krvava zapálená
z darování
almužny
Ohlasy
Do půli voda a do půli kámen
na rynku žije
žije zahnívá
Šafářovu Márinku šafářovu Márinku
Je s ním amen
jen koutkem pouští curůček
Zastrupacen listím rynek
už snášejí stromy
a lekají rybí tlamky
kvítí všelikého
Ukaž ty mně
kde se ptáci nelekají
Já tam půjdu
za svou láskou bezmasou
za svou láskou bezmasou
Psinka touhy za hvězdění
tma podpaždí
zvlhlá malá
Tomu dala Tomu dala
Hvězdo v mracích čekající
malátná
Porodník už jde
Pánovitý Hubu napříč
černě s věže halasí
Dětem pro strach přičinlivý
klekánice nechává
menší bání cukává
Do každé škvíry nerozvážně
prstík strká
hluchoněmé
světlo s náprstkem
Kdo dá slovům ovsa
Přijde ráno odzořené
Umíráček Pololhal
Kdo dá básni ovsa
Zdroj: https://ld.johanesville.net/halas/dilo