Haiku II. - Issa; Čijo-ni

Že život rosa

a jako rosa taje,

až příliš pravda..

Pohorský měsíc

i na zloděje květů

své světlo lije.

Nikoho neznám,

žádného ze vztyčených

hastrošů v poli.

Nešlapte v trávě,

kde minulé noci

světlušky žhnuly.

Jak milují se!

Kéž po smrti se zrodím

motýlem v pláni.

Slimáček malý

pomaloulinku šplhá

na horu Fudži.

Svět utrpením,

i když v něm třešně kvetou

a vzdor všem květům.

Navádí mě snad

měsíční paprsek

utrhnout snítku slivoně?

Třikrát se po ní oženeš

a vážka stejně ti zasedne

místo na letní rohoži.

Člověk se za ní žene

a světluška stejně unikne

i kdybys duši vypustil.

Hleďme babice

nad pěkným květem divenice

slzy polyká.

Rozplyň se v mlze,

ptáčku puštěný z klece

s touhou na křídlech.

Květy svatého lososu -

poněkud pokroucené

v povrchním světě.

To vítr vynáší

až do oblak

štíty hor v mracích.

Issovo štěstí

Snes mi, táto z nebe

ten rozsvícený měsíc,

žadoní má malá.

V noci za deště

štkaní patří snad lani

bez kolouška

Skřivan poletujíce,

trylkuje nad křovisky

kde skryl své mladé

Nevzrušeně,

jak krásně padla, tak leží,

rosa v trávě

Těch planých slibů

co každému dají, prý

na věčné časy.

Uprostřed oltáře

v místě nejsvětějším

zpívá cikáda

Vážka

v červených šatech

letí na slavnost

Dítě vzlyká

"Já to chci!"

jasný úplněk

Žába se tváří

jako by právě na oblohu

vykvákla mrak

Co všechno jsme si slibovali

od mladé travičky,

vždyť sotva vyrašila...

Pojednou proměna, dým v pustě

oči zahleděné do prázdna.

Čar mléčné dráhy,

jež papírové stěny

děrami zřena.

Tomelu listy

jakmile zšarlatoví,

hned padat začnou.

Strom bude skácen,

což o tom nevíš, ptáku,

že hnízdo stavíš.

Spí dítě pevně,

před mrazem útočiště

mu matka skýtá.

Pták v kleci jatý

jak závistivým zrakem

zří na motýly!

Hle, rosa mizí,

s tím světem plným špíny

nic nechce míti.

Až budu mrtev,

ty, náhrobek můj, cvrčku,

přijď opatrovat.

Hle jací motýli,

se vylíhli

v psím víně.

U plotu jsem zametl

a na návštěvu sobě

pozval pěnici.

Krok co krok

píďalka si tu přeměřuje

objemný sloup.

Nemyslím na něj,

nedívám se, a přece tam je -

Můj dům.

Doma, v rodné vsi

každá moucha mi tak

sousedsky připadá.

Poleháváme

poukazujíce, že

kdesi v dálce leje.

Klikaté čůrky

světské rosy na listech

svatého lososu.

Chvilka štěstí se Sato

Bože ta výská,

když pálím staré chrastí.

Čemu se směje?

Ryby, vy ani nevíte,

že teď bydlíte v kádi

v chládku u brány.

V chvějivé rose

se chvěje svět,

i můj, i všech

Jdu sám podél zdi,

na kterou soumrak napsal

svůj podzimní vzkaz.

Měsíčná noc

v moci má řeku i celou

snovou krajinu

Pod rozkvetlou sakurou

bodl mě komár

a já nadávám i květům

V očích vážky

se zrcadlí

vzdálené hory

Pár much a já

toť celá domácnost

v téhle skromné chýši

Musím se obrátit na bok

dej si pozor

cvrčku

Půjčil jsem si chýši

od blech a komárů

a spím jak zabitý