Haiku III. - Buson; Kikaku

Na jaře moře

po celý den se vlní,

vlní a vlní.

Podzimní večer

na otce, na svou matku

vzpomínám teskně.

Jak měsíc svítí!

Leč slepec do mne vrazil

a smál se tomu.

Klokotá slavík...

rodina shromážděna

dlí u večeře.

Větrný zvonek

zní líbezně, ač vítr

ke květům drsný.

Proklouzl rybářskou sítí

nevšímá si nalíčených šňůr

měsíc na vodě

Z rýžových polí

už opadla voda

strašák má nohy jak chůdy

Do kůže ostrý chlad

šlápl jsem v ložnici

na hřeben své zesnulé ženy

V hromádce popela

žhavé oharky

pod sněhem můj dům

Do temnot staré studně

padá květ kamélie

K večeři fugu

a ráno ještě naživu

Na obrovitém

chrámovém zvonu sedí

motýlek spící.

Ó, jaká rozkoš

brodit se letní řekou

s opánky v ruce!

Ve vlahém dešti

jde se slaměným pláštěm

v hovoru deštník.

Před rozsvícenou

svítilnou zbledly květy

chryzantém žlutých.

Oh, jaká škoda!

Já minul chrám, kde právě

pivoňky kvetou.

Polyká mraky

a vydechuje květy

hora Jošino

Bílý lotos

uříznout či nechat -

mnichův hlavolam

Květ opadal

vzpomínka rozkvetla -

pivoňka

V domečku pod vodou

se milují vodníci -

letní měsíc

Jako bych nedržel nic

motýl v hrsti

Když přijde zima,

i na strašáky v polích

sedají vrány.

Soumraku chvíle

a všude, všude kvě¨ty,

kosatec, odur.

Vlá mořský vánek.

V prázdném člunu na dně

krab malý leze.

V hladině vodní

zří vrba obrácený

volavčin obraz.

Kukačka volá.

Pak havran zakrákorá.

Pozvolna svítá.

Tisíce návštěv.

Odejdou návštěvníci.

A květy vadnou.

Deštivý den je.

U okna opuštěná

se dívá žena.

Dřevěná vrátka,

závorou uzamčená.

Sníh. Měsíc svítí.

Buddhistický obřad.

Vycházím z temna chrámu.

Oh! Květy třešní!

Je čas, kdy sedáš

na balkon ráno, večer.

Azalky kvetou.

Nezapomenu

kvetoucích třešní sněhu

v dnech prvního dubna!

I za dnů mračných

je usměvavá, svěží,

pivoňka vzkvetlá.

Rovného sobě

miluje člověk. Ptáci

milují květy.

Na větvích třešní

vzdor znícím zvonům chrámu

se květy drží!

Slivoní vůně.

Žebráka brloh bídný

v tvých očích zkrásní.

Pod vrststvou ledu

zda mohou vodní květy

kalichy rozvít?

Je ženat? Vdá se?

Při svatých tancích v chrámě

kolují klepy.

Pod stromem lidé

ukrytí naslouchají

šumění deště.

Půvabné ryby.

Ach, kdyby starý rybář

moh si jich dopřát!

Návrší v květu.

Jak rád by sis tu lehl.

Bdí hlídač s holí.

Je svátek květů.

Svou matkou provázeno

jde slepé dítě.

Když vážce rudé

vytrhneš její křídla,

paprika zbude.

I Kusunoki

zbraň odložil k vám z lásky,

pivoňky krásné.

Ve snu bodnut dýkou...

Byl vskutku sen to pouhý?

Mně štípla blecha.

Jak slivoň voní!

Vedle mne zrovna civí

paprika starej.

Jak šťastný žebrák!

Je obloha i země

mu letním šatem.