Robert Burns

Můj vůbec nejoblíbenější skotský básník (1759 – 1796) prožil sice krátký, ale určitě ne nezajímavý život, plný lásek k ženám, k rodné krajině, ke Skotsku. Jeho báseň „Protest proti bolesti zubů“ jsem překládal s radostí mnohanásobnou: jednak kvůli vtipným veršům, jednak jsem, coby stomatolog, ocenil jeho barvitý popis příznaků a také jsem ocenil jeho vlastenecký závěr i u tak nevlídného prožitku. Mám ho prostě rád a doufám, že je to na tom překladu znát…

To zatracené škubání

a v dásních kruté trhání 

a v uchu stálé hryzání

je strašná věc.

To horší je, než tahání

snad na skřipec.

A zarostlá tvář svědící,

já na stoličce sedící

a omladina šklebící

se na taťku.

Jak bodnul bych je vochlicí

rád do zadku!

Když horkost mám či zimnici,

dnu, rýmu, tuhou stolici,

pak soused, že jsem trpící,

mi přeje zdar.

Však zuby! Tu lze dosíci

jen šklebů pár!

Když objeví se nehody

či kroupy, špatné obchody  

neb věrných přátel podvody,

to rozladí.

Teď nejhorší však důvody

mi nevadí.

Co kněz mukami nazývá,

kde žhne to nebo mrazívá

a mor nám tělo kazívá,

je očistec.

Když zub se ovšem ozývá,

je horší věc.

Ta bolest, krutá nejvíce,

už nezná žádné hranice!

Než svět si k tanci střevíce

vzít uvolí –

ať soky Skotska velice

zub rozbolí!

Zdroj: www.macekvbotach.cz/nedelni-chvilka-poezie-tentokrat-s-bolavym-zubem-roberta-burnse/