Sergej Jesenin
14.07.2011 20:32
Píseň o psu
Sergej Jesenin
(z výboru Luna z jantaru)
Tam, kde visí plachta tenká,
za rohoží u vrátek,
sedm štěňat vrhla fenka,
sedm rusých štěňátek.-
Do večera lízala je,
zahřívala, laskala,
až pod teplým tělem zkraje
závěj sněhu roztála.-
Ale večer, po setmění,
slípky šly už na hřad spát,
přišel sedlák zamračený
do pytle všech sedm dát.
Běžela, a strach ji bodal,
za ním, co jí stačil dech.
Dlouho nezamrzlá voda
točila se ve vírech.-
Když se vlekla s hlavou tupou
od rybníka nazpátek,
byl snad měsíc nad chalupou
jedním z jejích štěňátek.-
V modré noci čenich zvedla,
táhle vyla do nebes,
vytepaná luna zbledlá
svezla se za černý les.-
Chtěla sousto, neví, proč jí
přilét kámen, proč zní smích.
Utonuly dvě psí oči,
jak dvě hvězdy v závějích.