William Butler Yeats

William Butler Yeats (1865 – 1939) byl anglický básník, dramatik a esejista, který v roce 1923 dostal za své dílo Nobelovu cenu. V roce 1893 poprvé vydal soubor próz „Keltský soumrak“, který   v roce 1902 rozšířil. Nedávno mi   dr. S. K. (vřelé díky!) připomenul jednu   jeho část, „Modlitbu námořníka“. S velkým potěšením jsem ji právě v této naší podivně změkčilé době přeložil a netradičně zařadil do Nedělní chvilky poezie. Ale Yeatsova próza k poezii vlastně patří!  

Námořní kapitán, ať už stojí na můstku nebo vyhlíží ze své kajuty, hodně přemýšlí o Bohu i o světě. Ve vzdálených údolích lidé při potulkách obilím a mákem lehce zapomenou na vše mimo hřejivé slunce nad hlavou a laskavý stín stromoví. Ale ten, jehož cesty vedou bouřemi a temnotou, musí neustále přemýšlet. Jednoho července před mnoha léty jsem večeřel s kapitánem Moranem na palubě jeho lodi Margaret, kdesi na západní řece, kam zabrousil nevím už odkud. Zjistil jsem, že je to muž mnoha zajímavých myšlenek okořeněných jeho osobností, jak už to u námořníků bývá.

Mluvil svým podivínským způsobem o Bohu a o světě a všechna svá slova pronášel s nesmírným přesvědčením.

„Pane,“ řekl mi, „slyšel jste už někdy modlitbu kapitána?“

„Ne,“ řekl jsem. „Jak zní?“

 „Zní: Pane, dej mi sílu sebekázně!“

„A co to znamená?“

„To znamená,“ řekl, „že když mne někdo uprostřed noci  vzbudí a řekne mi „Kapitáne, potápíme se!“, tak se nezesměšním. Kdysi, pane, jsem válčil uprostřed Atlantiku a zrovna stál na můstku, když se objevil třetí důstojník a vypadal jako smrtka. „Kapitáne, všechny nás dostanou!“ řekl mi.

 A já mu odvětil: „Když jste nastoupil k námořnictvu, tak jste nevěděl, že každý rok se nějaké procento lodí potopí?“

„Věděl, pane,“ řekl mi a já mu odpověděl: „A nejste tedy placen i za to, že můžeme jít ke dnu?“

„Ano, pane,“ řekl a já odpověděl:  „Tak jděte ke dnu jako muž, zatraceně!“

Zdroj: www.macekvbotach.cz/nedelni-chvilka-poezie-tentokrat-s-williamem-butlerem-yeatsem/